Jak jsme slíbili v dubnovém čísle Karvinského zpravodaje, tentokrát přinášíme rozhovor s trenéry hokejbalistů HbK Karviná. Na naše otázky si přes vypjatou atmosféru play-off zápasů "A" týmu našli čas Martin Pala, Petr Popek, Lumír Rosůlek a Veronika Fehérová.

Jak jste se dostal k práci trenéra? 

P. Popek: Přivedl jsem své děti k hokejbalu jako doplňkovému sportu, protože hrají hokej. Kdysi jsem hrával, tak mě vedení klubu oslovilo, jestli bych jim s trénováním nepomohl. Posléze jsem v tom našel i zábavu. Je skvělé vidět, jak se děti snaží, jak rostou a zdokonalují se. Je to vlastně takový velký závazek, protože ty děti vám věří a musíte se snažit jejich důvěru nezklamat.

M. Pala: Po narození dětí jsem s nimi chtěl trávit co nejvíc času, a tak jsem založil žákovské družstvo. K mým dětem se přidaly děti mých kamarádů a tak jsme s nimi začali pracovat. 

L. Rosůlek: Celý život hraji hokej a hokejbal byl doplňkový sport. Vždy jsem snil o tom, že ve sportu něčeho dosáhnu. V hokeji už to asi neklapne a tak došlo na hokejbal.  A proto, že hokejbal v Karviné stojí už několik let jen na Martinu Palovi, nabídnul jsem mu svou pomoc.  Z počátku jako hráč a pak i jako hrající trenér.

V. Fehérová: K práci trenéra jsem se dostala díky panu M. Palovi, který mě oslovil.

Proč vás baví zrovna tento sport?

M. Pala: Hokejbal je velmi podobný lednímu hokeji. Když jsem byl malý, rodiče neměli peníze ani čas, aby mě dali na lední hokej. Vyrůstal jsem pouze s maminkou a babičkou, takže jsem se nenaučil bruslit. Hokejbal mě baví už od doby, co jsme ho jako kluci hrávali před domem s tenisákem.   

P. Popek: Sám jsem byl v mládí aktivním hráčem, je to dobrý sport.

V. Fehérová: Myslím si, že to u mě není přímo hokejbal, i když je velmi blízký hokeji a ten mám ráda od dětství. Je to pěkná podívaná. Ale baví mě sport všeobecně.

L. Rosůlek: Je to nejbližší sport hokeji.

Kdy jste s ním začal?

P. Popek: Jako aktivní hráč jsem s ním začal v sezoně 1992/93, kdy jsem byl u založení hokejbalového týmu pod názvem HBC Victory Karviná.

L. Rosůlek: Hokejbal jsem začal hrát zhruba ve třinácti, takže hraji už téměř dvacet let!

M. Pala: Opravdový hokejbal jsem začal hrát v roce 1989 na vojně v Českých Budějovicích, kde byla liga o patnácti mužstvech. Od té doby jsem už u něj zůstal a ke mně se přidali další kluci, kteří ten sport mají stejně rádi.         

Jaký je váš největší sportovní úspěch?

P. Popek: Postup z oblastní soutěže do první ligy jako HBC Victory Karviná a poté jako North Stars Karviná. Vždy bylo účinkování v první lize náročné nejen kvalitou soupeřů, ale i díky nákladům na cestování. Tehdy jsme hrávali na hokejbalovém hřišti za házenkářskou halou. Poté jsem se stal hráčem HbK Karviná.

M. Pala: S kamarády jsme chtěli postoupit do nejvyšší soutěže a trvalo nám to osm let. Na ten rok postupu nikdy nezapomenu a rovněž na utkání v nejvyšší soutěži. S dětmi jsem získal titul Mistrů České republiky v kategorii mladších i starších žáků. Stál jsem u začátku ženského hokejbalu, se kterým jsem byl třikrát na mistrovství světa jako vedoucí družstva. Získali jsme vždy bronzové medaile.

L. Rosůlek: Postoupil jsem do extraligy mužů s Karvinou jako hráč, a poté i jako hrající trenér, což znamená, že jsme vyhráli 1. NHbL. A snad to ještě není konec.

V. Fehérová: Mé sportovní úspěchy sahají někde ke školním létům. Mistryní světa jsem se nikdy nestala (smích).

Pokud máte děti, vedete je také k tomuto sportu? Jak to zvládají?

V. Fehérová: Děti mám dvě, syn je gólmanem v kategorii mladších žáků a dcera hraje v kategorii minipřípravek. Hokejbal se stal téměř každodenní součástí jejich života. Když je po sezóně, chybí jim to.

P. Popek: Mám dva chlapce, které jsem přivedl k hokeji a myslím si, že hokejbal je dobrý doplňkový sport pro zdokonalování zručnosti ovládání hokejky. Starší Jaroslav hrál ještě v kategorii starších žáků, nyní se soustředí jen na hokej. Mladší Ondra hraje také hokej a pořád hraje i hokejbal. Baví ho to a slaví i úspěchy, je v širším výběru reprezentace U14.

M. Pala: Ano děti mám a mám je moc rád. Když bylo dceři šest a synovi čtyři roky, začal jsem je brát na hokejbalové hřiště, abych odlehčil alespoň na chvíli manželce. Zažil jsem s nimi mnoho legrace a myslím, že mají oba hokejbal moc rádi. Oba hrají hokejbal na té nejvyšší úrovni a zvládají to společně se školou velmi dobře.     

L. Rosůlek: Děti mám, ke sportu je vedu a zatím to zvládají dobře. Hlavně ten sport mají rádi.

Věnujete se kromě tohoto sportu ještě něčemu jinému?

P. Popek: Snažím se být s kluky co nejvíce, takže dělám i vedoucího hokejového mužstva SK Karviná u týmu kde hrají kluci. Pokud mi to pracovní povinnosti dovolí.

M. Pala: Hrával jsem fotbal a stolní tenis. Rád běhám a jezdím na jízdním kole. S manželkou rádi chodíme do kina a na různé koncerty. Možná to bude znít divně, ale mám rád svou práci.  

V. Fehérová: Momentálně věnuji svůj čas právě hokejbalu a dětem.  

V jakém věku mohou děti začít s tímto sportem?

L. Rosůlek: Tímto sportem si děti i hrají, takže ve chvíli, kdy začnou běhat a udrží hokejku v ruce, jsme tu pro ně.

P. Popek: Mohou to zkusit děti již od pěti šesti let. Hokejbal je sport, který není tak náročný na finanční zatížení jako hokej a děti přirozeně rozvíjejí své pohybové dovednosti. Tím, že jsou v kolektivu, se v nich probouzí soutěživost.

M. Pala: V roce 2016 jsme v oddílu otevřeli minipřípravku, kde trénujeme děti předškolního věku. Musím uznat, že je s nimi legrace.

V. Fehérová: Myslím, že pokud mají dobré základy i z jiných sportů, tak mohou začít v jakémkoliv věku. Samozřejmě, když nepočítám mužský "A" tým. V kategorii těch nejmladších začínají děti od pěti let.

Co tréninky obnáší a jak často jsou?

M. Pala: Tréninky jsou pondělí, středa a pátek od 16.00 do 17.30 hodin. Snažíme se děti naučit nejrůznější pohybové aktivity a pravidla slušného chování.  

P. Popek: Tréninkové jednotky jsou zaměřeny podle věkových kategorií. Nejmenší děti se teprve učí uchopit správně hokejku a začínají zjišťovat, jak s ní zkrotit neposlušný kulatý míček. Samozřejmě čím starší děti jsou, tím se jejich dovednosti lepší, ale také náročnější mají tréninky. O víkendech, kdy probíhají utkání, pak prodají vše, co se naučily.

V. Fehérová: Tréninky by měly být rozmanité, nestereotypní, ale hlavně by měly děti bavit. Určitě v sobě nesou nutnou dávku trpělivosti obou stran, kouč jako učitel, vychovatel i přítel – svěřenec jako žák, který se učit chce. A také dávku oddanosti, což v sobě nese pravidelnost v navštěvování tréninků.

L. Rosůlek: U dětí se tréninky dělají formou zábavy a her. S věkem se přidává na obtížnosti a náročnosti. Tréninky se časem soustředí čistě na hru hokejbalu a herní systémy. 

Jak dlouho trvá, než se člověk něco naučí?

P. Popek: Každý hráč je unikátní. Je to jako v kterémkoliv sportu. Někdo je talentovaný, chytí hokejku přirozeně a nedělá mu to žádný problém. Na druhé straně jsou děti, kterým to musíte ukázat, a ony svou trpělivostí a opakováním se zdokonalují.  

V. Fehérová: To záleží hlavně na člověku samotném. Pokud mluvíme dětech, ty se učí rychle. Hokejbal se sport rychlý a hodně postřehový, ale své místo si v něm najdou i jedinci, kteří nejsou zrovna sprinteři.

L. Rosůlek: To je individuální jako u každého sportu. Některé dítě je nadanější, některé méně, ale poctivou prací a pílí se každé dítě něco naučí.

M. Pala: Je to individuální u každého dítěte. Jednou jsem učil chlapce střílet na branku a trvalo mu to asi dva roky, než měl takovou ránu, aby dal gól od modré čáry. Když se to naučil, po měsíci v oddíle skončil.   

Mohu se přijít podívat na trénink svého dítěte?

P. Popek: Naše tréninky jsou volně přístupné a není vůbec na škodu, když se rodiče přijdou podívat, jaké jejich děti dělají pokroky.

M. Pala: Když mají rodiče chuť, mohou si s dítětem v kategoriích minipřípravky, přípravky a mladší žáci i zatrénovat.

V. Fehérová: Samozřejmě ano, přítomnost rodičů se rovná zájem.

Jakých závodů se váš sportovní oddíl účastní?

L. Rosůlek: HbK Karviná se účastní spousty mistrovských utkání, přátelských utkání a turnajů všech věkových kategorií. Nesmím zapomenout na akce typu "Hokejbal proti drogám", "Utkání starých pánů" – old boys nebo "Turnaj záchranných složek", protože tyto akce ke karvinskému hokejbalu také patří. No a my, A-tým, právě bojujeme o postup do extraligy hokejbalu.

P. Popek: Klub HbK Karviná se účastní v letošním roce soutěží - muži 1.ligy, starší dorost extraligy, starší žáci Mistrovství republiky, mladší žáci Mistrovství republiky, přeboru přípravek a přeboru minipřípravek. Trénuji společně s Jardou Macháčkem mladší žáky jako asistent a starší žáky jako trenér. 

M. Pala: Naši hráči se účastní soutěží pořádaných Českomoravským svazem hokejbalu ve svých věkových kategoriích. Jedné se o kategorie od minipřípravky až po muže. Rovněž se účastníme různých turnajů.       

V. Fehérová: Pokud mohu hovořit za minipřípravky, tak jsou to série miniturnajů pořádaných kluby registrovanými ve svazu hokejbalu.

 

Děkujeme za rozhovor. Přejeme mnoho trenérské trpělivosti a nadané sportovce v týmu.