Oblíbenost různých druhů sportu je v Karviné velká. U juda můžeme říct, že dvojnásobná. Svědčí o tom dva dobře fungující kluby – MSK JUDO Karviná se zázemím na základní škole Prameny a TJ Baník Karviná trénující v judo hale na ulici Havířská. Vyzpovídali jsme trenéry Inku Indrákovou (TJ Baník), Petra Rabase ml. (MSK JUDO) a Karla Štefánika (TJ Baník).

Jak jste se dostal/a k práci trenéra?

Inka Indráková: Díky tomu, že mé děti začali trénovat judo, které já jsem dělala.

Petr Rabas ml.: Je to taková rodinná tradice. Mí rodiče mě trénovali, oba jsou vynikajícími trenéry a mou inspirací. Jejich trénink měl vždy obrovskou úroveň, ale zároveň každý z nich měl úplně jiný styl trénování. Hodně mě ovlivnili a za to jsem jim vděčný a myslím, že jsem si vzal od nich jen to nejlepší.

Karel Štefánik: Začal jsem trénovat v sedmnácti letech v době, kdy jsem aktivně trénoval sám. Měl jsem nějakou pauzu a pak se vrátil díky synovi, který si judo vybral sám, aniž bychom o tom spolu mluvili.

Proč vás baví zrovna tento sport?

Karel Štefánik: Judo je více než sport. To mluví za vše.

Inka Indráková: Je nejlepší a nejkrásnější. Jeho filozofie, vedení k úctě k soupeři a životu jako takovému.

Petr Rabas ml.: Judo je celkově jeden z nejlepších kontaktních sportů, který vám dá sebevědomí, dravost, úctu a zároveň obrovský nadhled.

Kdy jste s ním začala?

Petr Rabas ml.: Podle slov své maminky, která byla dlouholetá reprezentantka a několikanásobná mistrně České i Československé republiky jsem prý první chvat uměl ve dvou letech.

Karel Štefánik: Ve svých třinácti letech.

Inka Indráková: Ve svých šestnácti letech.                                                                                                                                            

Jaký je váš největší sportovní úspěch?

Inka Indráková: Jsem 6x mistryně Evropy masters a 2. místo na mistrovství světa masters.

Petr Rabas ml.: Nejcennějším jsou dva tituly mistr České republiky a také 2x bronz z mistrovství České republiky.

Karel Štefánik: Největší úspěchy jsou ty, kterých dosahují mí svěřenci.                                                               

Pokud máte děti, vedete je také k tomuto sportu? Jak to zvládají?

Karel Štefánik: Syn si judo vybral sám od sebe. Já se díky němu k judu a trenérství vrátil. Dnes už nám pomáhá s trénováním dětí.

Inka Indráková: Ano, obě mé děti judo dělaly. Bohužel práce jim neumožňuje pokračovat i v trenérské činnosti.

Petr Rabas ml.: Děti zatím nemám. Určitě výběr nechám na nich. Pokud by chtěly dělat judo, mou podporu budou mít.

Věnujete se kromě tohoto sportu ještě něčemu jinému?

Inka Indráková: Plavání, bruslení, fitness, běhání, turistika.

Petr Rabas ml.: Celkově mám rád pohyb a nebráním se žádnému sportu. Má druhá největší vášeň je badminton.

Karel Štefánik: Věnuji se vedení našeho judo oddílu a všemu, co s tím je spojené. K tomu údržba judo haly, sekání trávy kolem a podobně. Pasivně se rád podívám na fotbal. Aktivně to je jízda na kole v terénu, dnes už hlavně takové užívání si, nechce se mi moc dřít do kopců. A motorka - neznám lepší čistič hlavy, než je jízda na motorce.                                                                                                                             

V jakém věku mohou děti začít s tímto sportem?

Inka Indráková: Seznamování se s tímto sportem můžou děti podle mě od čtyř let.

Karel Štefánik: Je dobré začít nejdříve v první třídě, kdy už děti trošku ví, co jsou nějaké povinnosti. Judo je hodně o disciplíně a menší děti ji ještě tolik nemají.

Petr Rabas ml.: Ideální věk je kolem pěti - šesti let. Je to individuální, pokud dítě nebo starší jedinec má talent a chuť a hlavně podporu rodičů, může začít kdykoliv.

Co tréninky obnáší a jak často jsou?

Karel Štefánik: Trénink juda obsahuje snad úplně vše, co jiné sporty - vytrvalost, gymnastiku, posilování. Judo je nejkomplexnější sport pro děti.  Tréninky jsou 3x týdně.

Inka Indráková: Cvičení s vlastním tělem, koordinace pohybu, fyzická zdatnost, vytrvalost. K tomu kamarádství, vedení k disciplíně, spolupráce a důvěra mezi sebou, úcta k trenérovi i soupeři, samostatnost, rozhodování se. Důležité je hraní si, trénink hrou.

Petr Rabas ml.: Naše tréninky jsou rozděleny na dvě skupiny - pokročilý a začátečníci. Ti, pokud zvládnou základní kontakt a základní chvaty, postupují automaticky ze základní do pokročilejší skupiny. Poté už se více zaměřujeme na techniku a fyzickou přípravu.

Jak dlouho trvá, než se člověk něco naučí?

Petr Rabas ml.: To je individuální, zaleží na šikovnosti. Malé dítě je schopné do jednoho roku zvládnout základy, u starších dětí do půl roku, u dospělých je to snadnější, ale může být problém s technikou chvatů, která se nejlépe učí už v dětském věku.

Karel Štefánik: Než se něco naučí, může trvat krátce. Ale učit se bude celý život, pokud u juda zůstane. Dnešní problém je obrovská lenost dětí i rodičů, aby je ke sportu vedli, šli jim příkladem a podporovali je. Raději jim dají do ruky mobil, ať mají klid a děti se pak sami od sebe hýbat nebudou.

 Inka Indráková: Záleží na konkrétním jedinci, na jeho chuti se něco naučit a pohybovém potenciálu. 

Mohu se přijít podívat na trénink svého dítěte?

Karel Štefánik: Rodič na tréninku je špatně. U nás to výjimečně jde, ale jsou oddíly, kde je to vyloženě zakázáno. Já to nemám rád, protože děti se pak nevěnují dané činnosti a rozptylují se rodičem. Nejhorší je, když rodič do tréninku zasahuje. Takže za mě, rodič na tréninku ne, ale jedním dechem dodávám, že bez rodičů to nejde.

Inka Indráková: Ano, po dohodě s trenérem.

Petr Rabas ml.: Rodiče mají přístup se dívat na trénink, záleží to čistě na nich. Samozřejmě musí také respektovat pravidla juda a v žádném případě nesmí zasahovat do tréninku. Konzultace s trenéry je možná po tréninku.

Jakých závodů se váš sportovní oddíl účastní?

Inka Indráková: Účastníme se většiny závodů, co jsou nabízeny v kalendáři juda na daný rok.

Petr Rabas ml.: Účastníme se většiny turnajů v kalendáři Českého svazu juda a zahraničních turnajů v Polsku, Rakousku a Karel Štefánik: Objíždíme Český pohár a mistrovství republik, pokud se svěřenci kvalifikují. A dostupné soutěže jak v České republice, tak na Slovensku a v Polsku.

Děkujeme za rozhovor.